Moravská banka vín - Obchod s víny - Řízené degusstace - Cesty za vínem - Výstavy

CESTA ZA VÍNY PORTUGALSKA

Reportáž z putování za vínem s Moravskou bankou vín Fotoreportáž ve fotogalerii - foto Anna Pecková

Portugalsko je země s bohatou kulturou a historií, zelenými oblastmi na severu, malebnými městy i pobřežními vesničkami a především bohatou nabídkou vín a jídel.
Jedná se o zemi s dávnou vinařskou historií, první zmínky o vývozu vín jsou již ze 14. století. V současné době má Portugalsko přes 400 000 ha vinic, které produkují asi 10 mil. hl vína ročně.
Portské víno „…mělo by být pociťováno v žaludku jako oheň…mělo by hořet jako zapálený střelný prach…mělo by mít barvu inkoustu…mělo by mít sladkost brazilského cukru a aromatickou chuť a vůni indického koření…“. Tato slova byla o portském sepsána v roce 1754 a o jejich pravdivosti jsme se přesvědčili první den naší cesty, kterou jsme zahájili ve městě Porto na severu Portugalska ve vinařství Taylors Gaia. Stejný dojem jako dolihované portské víno z údolí řeky Douro na nás udělalo i město samotné se svými historickými stavbami i kouzelným nábřežím a tradičními loděmi užívanými k dopravě sudů s portským vínem.
Až neuvěřitelně působila návštěva sousední vinařské oblasti Minho - Vinho Verde, kam jsme zamířili následující den. Zatímco portské bylo temně zbarvené, hřejivé a kořenité, Vinho Verde bylo lehké, vodově zbarvené, řízně suché a mírně šumivé. Celý kraj nás zaujal svojí zelenou svěžestí, která ovšem dala vínu Verde název. První zastávka ve vinařství Quinta da Aveleda byla nejen ochutnávkou vín, ale i návštěvou botanické zahrady, jejichž budování má v Portugalsku tradici od dob zámořských objevů. Přestávku mezi ochutnávkami jsme vyplnili návštěvou bývalého hlavního města Guimaraes, rodiště prvního portugalského krále. Ve vinařství Casa de Sezim jsme obdivovali rodinnou tradici 37. generace stejnojmenného šlechtického rodu včetně prohlídky jejich rodinného sídla. Den jsme zakončili v družstevním vinařství Solar das Boucas, které si nás získalo vstřícností a pohostinností.
Následující den jsme zahájili návštěvou vinařství Allianca, které nabízelo nejen produkci vinic ze všech regionů Portugalska, ale i návštěvu expozice v podzemním muzeu zbudován z již nevyužívaných sklepů. Sbírku je soukromým majetkem majitele vinařství a její součástí je největší etnografická sbírka afrického umění na území Portugalska, kolekce historických kachliček azuelois či sbírka minerálů a zkamenělin.
Pokračovali jsme do univerzitního města Coimbra, které ve 12. století bývalo hlavním městem Portugalska a dodnes působí jako kulturní centrum země.
Zatímco den jsme začali v moderním vinařské velkovýrobě, podvečerní ochutnávka se uskutečnila v malém rodinném vinařství Quinta Casal das Freiras, které již pátou generaci využívá stejné postupy výroby vína i pěstování oliv.
Den jsme zakončili v poutním místě Fátima, které je jedním z nejvýznamnějších církevních center na světě.
Další den jsme navštívili město Batalhu s klášterem pany Marie vítězné, pobřežní vesničku Nazaré a rovněž městečko Obidos, které bývalo sídlem královen. V průběhu dne jsme se rovněž věnovali ochutnávání vín středního Portugalska, a to ve vinařstvích Quinta Sanguinhal a Bucelas.
Prohlídku Lisabonu jsme zahájili následujícího dne ve čtvrti Belém, poté jsme navštívili snad nejromantičtější městečko Sintra s královským palácem ze 14. století. Po cestě na nejzápadnější cíp Evropy Capo de Roca jsme v Colares navštívili vinařský sklep s degustací.
O den později jsme se vydali přes řeku Tajo, kolem monumentální sochy Krista, kopie slavné brazilské sochy vyjadřující dík za neúčast Portugalska ve světové válce, do kraje muškátového vína. Po návštěvě vinařství Caves José Maria da Fonseca jsme pokračovali do městečka Setubal a Pokračovali v ochutnávání vín v JP Vinhos ve Vila Nogueira .
Při podvečerní procházce Lisabonem jsme navštívili institut portského vína s ochutnávkou vín jednoho z nejstarších rodinných vinařství Kopke.
Den jsme zakončili ve čtvrti Alfama s večeří s tradičními portugalskými pokrmy doplněné hudebním vystoupením Fado, které se stalo nezapomenutelným zážitkem.
Návštěvou hradu sv. Jiří, katedrály z 12. století a procházkou strmými a úzkými uličkami starého Lisabonu jsme zakončili naši společnou cestu, na níž nás tato země, které v historii prošla údobími rozkvětu střídajícími se s obdobím poroby a těžkých časů, překvapila nejen bohatstvím historických památek,krásou přírody, ale i hrdostí a úctou k tradicím jejích obyvatel.